Historie – Dluhopisy
Dluhopisy existují dlouho. První dluhopisy s pevnou úrokovou mírou v 17.století emitovaly vlády k financování válek. Dluhopisy vznikly vzhledem k potřebě obchodování s dluhy. Každý momentální držitel dluhopisu je věřitelem.
Dluhopis (obligace) je dluhový cenný papír, který vyjadřuje závazek emitenta vůči věřiteli. Jedná se o zastupitelný cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky a vyplacení stanovených výnosů.
Rozdělení dluhopisů
Dluhopisy lze dělit podle několika kritérií, nejčastěji jsou dluhopisy děleny podle emitenta, doby splatnosti a podle způsobu úročení.
Podle emitenta
Státní dluhopisy – emitentem (vydavatelem) je stát. Získané peníze stát nejčastěji vkládá do infrastruktury nebo ke snížení státního deficitu.
Komunální dluhopisy – emitentem je územní samosprávný celek.
Korporátní dluhopisy (podnikové) – jedná se o dluhopisy, jejichž emitentem je nějaká společnost, cílem takové emise je získání kapitálu k nějaké činnosti (od modernizace přes rozšíření až po odvrácení bankrotu).
Bankovní dluhopisy – emitentem je peněžní ústav.
Pokladniční poukázky – krátkodobé dluhopisy, jejichž emitentem je stát anebo orgány a instituce veřejné správy, popř. bankovní domy. Tento typ dluhopisů slouží ke krátkodobému pokrytí přechodného nedostatku peněz. Pokladniční poukázky jsou nejméně rizikovým dluhopisem, čemuž odpovídá nízká úroková míra.
Dluhopisy jsou závazkem vydavatele vyplácet ve stanovených termínech dohodnutý úrok a na konci splatnosti vrátit investorovi vloženou částku. Nákupem dluhopisu se stáváte věřitelem podniku (či státu) a v případě neúspěchu podnikání společnosti máte lepší šanci získat své peníze zpět než akcionáři firmy. Z majetku likvidovaného podniku jsou totiž nejdříve uspokojování všichni věřitelé, zatímco akcionáři jsou až poslední.Od klasických půjček se dluhopisy liší i tím, že jsou veřejně obchodovatelné. Ceny veřejně obchodovaných dluhopisů se udávají (na rozdíl od akcií) v procentech jejich nominální hodnoty, což umožňuje jejich snadnější porovnávání. S dluhopisy se obchoduje za aktuální tržní ceny, které se zpravidla odchylují od jejich nominální hodnoty. Cena dluhopisu je odvozena od aktuálního kurzu dluhopisu. Tento kurz je udáván v procentech z nominální hodnoty. Příkladem je prodej dluhopisu s nominální hodnotou 1000 Kč a kurzem 110%, ze kterého nám vyplývá tržní hodnota 1100 Kč.
Dluhopisy jsou považovány za jedny z nejbezpečnějších investic na trhu vůbec (i když výnos z nich je menší). S držením dluhopisů neplynou majiteli práva rozhodovat a zasahovat do hospodaření emitenta, který cenný papír vydal.
V minulosti byly všechny dluhopisy v listinné formě (často v nádherné grafické podobě) a investor jimi fyzicky disponoval. Dnes je většina dluhopisů virtuální. Hovoří se o tzv. zaknihovaných cenných papírech, o jejichž existenci svědčí pouze výpis z registru cenných papírů. Virtualizace dluhopisů umožnila jejich jednodušší, a tedy rychlejší a levnější převody.
Při splatnosti jedněch dluhopisů stát běžně emituje nové dluhopisy. Obecně státní dluhy mají tendenci růst a splácení se odsouvá na další generace.