Všeobecné občanské legitimace
Vznik Československé republiky si však vyžádal přesnou evidenci obyvatelstva a přesné způsoby prokazování totožnosti osob. A tak vláda okamžitě přikročila k zásadnímu řešení. Vládním nařízením č. 481/1919 Sb. byly zavedeny všeobecné občanské legitimace. Podle tohoto nařízení mohl každý občan žádat, aby mu byla vydána všeobecná občanská legitimace, jež sloužila k vnitrostátnímu prokazování totožnosti. Legitimace obsahovala kromě fotografie a ověřeného podpisu majitele a otisku palce ještě potřebná úřední data. Vydávaly jí okresní (státní policejní) úřady příslušné podle místa bydliště žadatele. Platnost legitimace nebyla časově omezena. Vládní nařízení začalo být realizováno v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od 1. května 1920 a na Slovensku a Podkarpatské Rusi od 3. listopadu 1921. První povinná legitimace byla zavedena během německé okupace 17. března 1939 nařízením říšského protektora Konstantina von Neuratha. Tento průkaz byl navržen podle podobného dokumentu s fotografií z Třetí říše a byl přezdíván kennkarta. Všeobecná občanská legitimace byla zrušena v roce 1948. A od tohoto roku se až datuje vznik dnešního občanských průkazů.
Všeobecná občanská legitimace (1926)
Všeobecná občanská legitimace – Kennkarta (1940)
Všeobecná občanská legitimace – Kennkarta (1942)
Kennkarte (1943)
Preukaz totožnosti (1944) p1
Preukaz totožnosti (1944) p2
Osobní průkaz Pelíkovice (1945) p1
Osobní průkaz Pelíkovice (1945) p2
Osobní průkaz Horní Heřmanice (1945) p1
Osobní průkaz Horní Heřmanice (1945) p2
Všeobecná občanská legitimace (1947)