Historie – Domovský list
V našich zemích vzniklo domovské právo ( domovské právo spojovalo osobu s konkrétní obcí – osoba měla nárok na nerušený pobyt v ní, právo na chudinské zaopatření a zaopatření ve stáří) v roce 1849 na základě tzv. Obecního zřízení (zákon č. 170/1849).
Obecní zřízení obsahovalo ustanovení podle nichž se obecní příslušnosti nabývalo:
- narozením (kdy manželské děti nabývaly příslušnosti rodičů, nemanželské děti příslušnostisvé matky)
- provdáním se (manželka nabývala příslušnosti svého manžela)
- přijetím do obecního svazku, jež se dálo buď:
- výslovným usnesením obecního zastupitelstva
- obec trpěla, aby se v ní občan bez domovských práv po čtyři roky nepřetržitě zdržoval
- přikázáním stálého bydliště v obci u státních zaměstnanců, důstojníků, duchovních a veřejných učitelů.
Dále bylo domovské právo upraveno říšským zákonem o domovském právu (zákon č. 105/1863). Ustanovení o nároku proti obci na udělení d.p. byla vypuštěna. D.p. bylo možno nyní dosáhnout pouze narozením, sňatkem, získáním veřejného úřadu a přijetím do domovského svazku. O tomto přijetí však rozhodovala jedině sama obec a proti jejímu rozhodnutí nebylo žádné odvolání. Zákon obsahoval i ustanovení o bezdomovcích, tj. osobách u nichž nebylo možno d.p. zjistit. Jeho některé paragrafy změnila Domovská novela (zákon č. 222/1896).
Oba zákony (č. 105 a 222) převzala po roce 1918 Československá republika a domovské právo platilo podle těchto zákonů až do konce roku 1948 (zaniklo podle zákona č. 174/1948 Sb. ze dne 30.června 1948 platného od 1.ledna 1949).
Na jedné straně bylo domovské právo závazkem obce vůči svému občanu, na straně druhé bylo nástrojem, jak se zbavit různých přivandrovalců a osob v obci nechtěných – obec domovské právo neudělila a poslala člověka tzv. postrkem do jeho domovské obce a na její náklady.
Domovské právo osvědčoval tzv. domovský list a evidence se vedla v matrikách domovských příslušníků.