Historie – Pracovní knížky
Pracovní knížka (Čeledínská knížka)
jest úřední listina, vyhotovená obecním úřadem obce pobytu, kterou každý dělník pomocný musí se vykázati, má-li býti přijat do práce (§ 79 živn. řádu). Pracovní knížka pomocnému dělníku vydána býti musí; mladým dělníkům, t. j. dělníkům, kteří nedosáhli 16. roku, smí býti vydána jenom se svolením otce nebo poručníka, jež může býti nahrazeno prohlášením obce pobytu (§ 80 ž. ř.).
Při rozvázání pracovního poměru musí zaměstnavatel vyplniti inkoustem rubriky Pracovní knížky, podepsati je a opatřiti potvrzení představeného společenstva, resp. kde společenstva není, místního úřadu policejního.
Historie pracovních knížek spadá do roku 1860, kdy jejich povinné zavedení nařídil živnostenský řád. Pracovní knížky vydával příslušný politický úřad, v případě Prahy magistrát, a nahradily starší vandrovní knížky. Navíc platily také „co průkazy cestovní a legitimační a sice k cestám do cizozemska“.
K cestám v tuzemsku nepotřebují tuzemci cestovních Pasů, za to však mají býti opatřeni nějakou legitimací. Knížky pracovní a čelední pokládají se za cestovní legitimace jen tenkráte, jsou-li opatřeny doložkou o cestování.
Zrušení pracovních knížek
Zasedání Národního shromáždění československého roku 1919.
Tisk 1476.
Vládní osnova.
Zákon
o odstranění pracovních a čeledních knížek i trestnosti bezdůvodného zrušení pracovního poměru.
Zrušení pracovních knížek (čl. I. a V.).
Podle platného práva nesmí nikdo přijmouti dělníka bez pracovní neb čelední knížky. Zaměstnavatel, který by ho přijal bez tohoto výkazu, dopustil by se přestupku (§ 79, odst. 2. živn. řádu, § 34 čeledního řádu pro Čechy a § 35 čeledních řádů pro Prahu, pro Moravu, pro Slezsko a § 321 trestního zákona). Požadavek, aby pracovní smlouva byla závislá na formálním dokumentu, odporuje modernímu hospodářskému životu a právnímu cítění dneška.
Osnova tudíž navrhuje zrušení veškerých předpisů o pracovních knížkách v živnostenském řádě a o čeledních knížkách v čeledních řádech, jakož i zrušení příslušných ustanovení vztahujících se na pracovní výkazy železničních pomocných dělníků a horníků.
Vysvědčení a občanské legitimace.
Odstraněním pracovních knížek vznikne přirozeně potřeba obšírnějších vysvědčení, dnes hlavně vyšším zřízencům vydávaných, též mezi dělnictvem a čeledí, neboť zaměstnavatelé budou požadovati vysvědčení od nabízejících se pracovních sil a jistě bude snahou řádných zaměstnanců, aby při opuštění místa vždy vysvědčení obdrželi. Zaměstnanci zaručuje vydání takového vysvědčení § 1163 novelisovaného občanského zákona, takže též § 81 živnostenského řádu stává se bezpředmětným, pročež osnova navrhuje jeho zrušení.
V náhradu za pracovní a čelední knížky, pokud sloužily zaměstnancům za výkaz o jejich totožnosti při hledání místa, za průkaz při cestování a podobně, budou zavedeny občanské legitimace. Tyto občanské legitimace mají býti na požádání vydány každému občanu politickým úřadem jeho pobytu. Podle předložených úředních dokladů bude v legitimaci zapsáno jméno, příjmení, rok narození, bydliště a příslušnost nositele.
V důsledku odstranění pracovních knížek a zavedení občanských legitimací mění se též textace § 88 živnostenského řádu (čl. V.) (o dělnických seznamech) změnami v odst. 1. a vsunutím nového odstavce.
Vláda navrhuje, aby osnova zákona byla přikázána sociálně-politickému výboru.
V Praze dne 24. července 1919.
Ministr sociální péče:
Dr. Winter, v. r.
Pracovní knížka – arbeitsbuch
je to doklad, který byl zřízen za protektorátu 26. června 1941. Nápisy jsou psány v češtině a němčině.
Pracovní průkaz
Tyto doklady byly vydané zákonem ze dne 12.února 1946, čís. 29 Sb.,
( doklad byl již zřízen za protektorátu, pod názvem Pracovní knížka. Osvobozená republika doklad jen mírně pozměnila. )
29
ZÁKON
ze dne 12. února 1946,
kterým se zavádějí pracovní průkazy.
(2) Pracovní průkaz jest veřejnou listinou, jíž se pracujícím osvědčuje jejich vzdělání, vyučení, zvláštní znalosti a schopnosti a jiné osobní vlastnosti, důležité pro výkon zaměstnání, druh povolání, způsob a doba zaměstnání.