Scanzen.cz

Řidičský průkaz je oficiální dokument, který říká, že osoba může ovládat motorizované vozidlo. První řidičský průkaz byl vydán v roce 1888 vynálezci automobilu Karlu Benzovi (jednalo se o písemné povolení města Mannheimu řídit jeho auto na veřejných cestách). Řidičský průkaz jak ho známe dnes se objevil v roce 1903 v Prusku.

Zásadní předpisy, které předcházely vzniku řidičských průkazů

– 4. března 1892: Ustanovení pro ochranu silnic, vyhlášení c. k. místodržitele na Moravě, § 18 stanoví „Jak zachovati se mají při jízdě vozkové a kočí“. O důslednou ochranu silnic se postaral i § 24, nazvaný „Kdy zabrániti se má další jízda“.

– Nařízení č. 156/1905 ř. z., o jízdních silostrojích. Stanovilo minimální věk řidiče („…ze samostatného řízení jízdních strojů jsou vyloučeny takové osoby, kterým není aspoň 18 let…“), povinné poznávací značky, základní požadavky na vozidla atd.

– Nařízení č. 81/1910 ř. z. Předpisy o jízdě samohybných vozidel. Nařízení ministerstva vnitra v dorozumění s ministerstvem veřejných prací a ministerstvem financí ze dne 28. dubna 1910, jímž se vydávají bezpečnostní ustanovení policejní pro jízdu automobilů, motorových vlaků a motorových kol (§ 22…Vůdčí list, § 23…Vysvědčení o zkoušce a zavádí povinnost poznávacích značek na základě Vídeňské konvence).

– Toto nařízení bylo novelizováno výnosy československého ministerstva vnitra č. 40 704 ze dne 27. 5. 1921 a číslo 84 386 ze dne 11. 11. 1921.
V souvislosti s novým státním zřízením nastalo mnoho změn v celé společnosti, včetně dalšího rozvoje motorizmu a jeho právního rámce. Za zmínku stojí Nařízení presidenta zemské správy politické v Praze zveřejněné pod číslem 6-298, o vyzkoušení motorových vozidel a zkouškách řidičů takových vozidel v Čechách. Žádost o vykonání předmětné zkoušky se podávala výhradně u zemské správy politické v Praze; po úspěšném vykonání zkoušky se žadatel ucházel o vydání „vůdčího listu“ u okresní správy politické jeho bydliště. „Převratná“ novinka nejnovější právní úpravy současné doby – zpoplatnění zkoušky – je popsána již v tomto nařízení:
„…zkušební taxa za zkoušku řidičskou, která ihned při podání dotyčné žádosti u zemské správy politické složena býti musí, obnáší Kč 30,- , mimo to dlužno složiti při zkoušce 3 K kolek na vysvědčení a poplatek za knížku, do které jest vysvědčení vylepeno Kč 3.20 …“

Náležitosti řidičské zkoušky z této doby nejsou v dostupné literatuře popsány, kolem roku 1930 se však prováděly (dle svědectví pamětníků) tak, že žadatel předvedl zkušebnímu komisaři jízdu vozidlem trvající cca 10 minut v provozu. Pokud při zkušební jízdě nedošlo k přestupkům proti pravidlům silničního provozu nebo dokonce k nehodě, prokázal uchazeč o vůdčí list dovednosti potřebné k bezpečnému vedení a obsluze vozidla a zkouška byla hodnocena jako úspěšná.

Způsob pořízení „vůdčího listu“ doznalo do dnešní doby značných změn. Rovněž tak i provedení vydávaných průkazů viz. odkazy v rubrice řidičské průkazy.

Pravidla silničního provozu v českých zemích

Rozvoj světové ekonomiky ve druhé polovině devatenáctého století se dotkl i českých zemí, v té době součásti monarchie rakousko-uherské. Prudký růst průmyslové výroby si vyžádal stanovení zásad pro jízdu vozidel stále živějšího provozu na silnicích. Předpisy zprvu upravovaly pouze provoz nemotorových vozidel; navíc nešlo o celostátní úpravu, nýbrž o pravidla upravující provoz v jednotlivých částech monarchie.

Některé předpisy předcházející pravidlům silničního provozu

– 1875 vyhláška o jízdě silničními parostroji

– 29.1.1900 navazující místodržitelské nařízení – požadavky na vozidla a jejich označení, jednoduchá pravidla bezpečného řízení a jízdy. Rychlost jízdy v uzavřené obci nesmí být větší než rychlost koně v čerstvém klusu.

– zákon č. 5/1875 mor. z. z., kterým se vydává řád policie silniční pro veřejné (neerární) silnice na Moravě s vyloučením obou hlavních měst Brna a Olomouce

– zákon č. 47/1866 čes. z. z., jímž se vydává řád policie silniční, platný pro Čechy kromě hlavního města Prahy

– zákon č. 5/1878 slez. z. z., jímž se vydává řád policie silniční pro veřejné silnice neerární ve Slezsku

– nařízení č. 22/1881 slez. z. z., o jízdě s neobyčejným nákladem po mostech na říšských silnicích

– vyhláška č. 54/1886 čes. z. z., kterou se prohlašuje prozatímní řád silniční policie, platný pro říšské silnice v Čechách

– nařízení č. 95/1887 mor. z. z., týkající se dopravy neobyčejně těžkých břemen přes dřevěné a železné mosty okresních a obecních silnic

– nařízení č. 169/1890 ř. z., jak se má chovat obecenstvo u přehrad železničních zvonítkem opatřených, pak u přechodů místních drah, opatřených výstražnou tabulkou „Pozor na vlak“

– vyhláška č. 29/1892 mor. z. z., kterou se prohlašuje řád policie silniční, platný pro říšské silnice na Moravě

– 4. března 1892: Ustanovení pro ochranu silnic, vyhlášení c. k. místodržitele na Moravě, § 18 stanoví „Jak zachovati se mají při jízdě vozkové a kočí“. O důslednou ochranu silnic se postaral i § 24, nazvaný „Kdy zabrániti se má další jízda“.

– nařízení č. 42.159/1897 B. M. (uh. m. vnitra), o jízdě na kolech

– nařízení č. 156/1905 ř. z., o jízdních silostrojích. Stanovilo minimální věk řidiče, povinné poznávací značky, základní požadavky na vozidla atd.

– Již na počátku dvacátého století bylo zřejmé, že úpravu silničního provozu bude nezbytně nutné sjednotit na mezinárodní úrovni. Dne 11. října 1909 byla v Paříži přijata Mezinárodní smlouva o jízdě automobily, jejíž smluvní stranou bylo i tehdejší Rakousko-Uhersko a proto úmluva platila i na českých územích. Pařížská smlouva obsahovala základní zásady pro řidiče motorových vozidel i samotná vozidla. Určovala například jakési bezpečnostní opatření:
„Zařízení automobilu musí býti spolehlivé a musí býti provedeno tak, aby zamezilo, pokud jest možno, každé nebezpečí ohně nebo výbuchu, nesmí plašit svým hlukem zvířata jízdná nebo tažná, nesmí způsobovat žádné jiné nebezpečí pro silniční vozbu a obtěžovati dýmem nebo parou příliš mimojdoucí“.

I na řidiče automobilu je ve smlouvě pamatováno:
„Řidič automobilu musí míti vlastnosti, které skýtají dostatečnou záruku pro veřejnou bezpečnost“.

Smlouva zavedla i první dopravní značky, které nazývala „výstražnými tabulkami“. Smluvní státy zavazovala užitím výstražných tabulek dle jednotného vzoru, který byl přílohou k této smlouvě.

– nařízení č. 81/1910 ř. z. Předpisy o jízdě samohybných vozidel. Nařízení ministerstva vnitra v dorozumění s ministerstvem veřejných prací a ministerstvem financí ze dne 28. dubna 1910.

– Novelizováno bylo výnosy československého ministerstva vnitra č. 40 704 ze dne 27. 5. 1921 a číslo 84 386 ze dne 11. 11. 1921.

– zákon č. 124/1931 Sb., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají se některé zatímné předpisy o jízdě motorovými vozidly

– vyhláška č. 9/1934 čes. věst., o jízdě na státních, zemských a okresních silnicích ve správním obvodu země České

Teprve v roce 1935 byl silniční provoz upraven jednotně pro celé území Československé republiky. Stalo se tak zákonem č. 81/1935 Sb., o jízdě motorovými vozidly, a prováděcím vládním nařízením č. 203/1935 Sb.

– zákon č. 81/1935 Sb., o jízdě motorovými vozidly. (V uzavřených osadách omezil rychlost na 35 km/h).

– vládní nařízení č. 203/1935 Sb., kterým se provádí zákon č. 81/1935 Sb., o jízdě motorovými vozidly (Zavedeno prvních pět výstražných značek)

– zákon č. 82/1938 Sb., o dopravních značkách pro silniční dopravu

– vládní nařízení č. 100/1938 Sb., kterým se provádí zákon č. 82/1938 Sb., o dopravních značkách pro silniční dopravu

– opatření stálého výboru č. 275/1938 Sb., o směru dopravy na veřejných silnicích a veřejných cestách (zavedení pravostranného provozu)

– vládní nařízení č. 241/1939 Sb., o jízdě motorovými vozidly

– vládní nařízení č. 242/1939 Sb., o chování v silniční dopravě (dopravní řád silniční – d. ř. s.)

– vládní nařízení č. 243/1939 Sb., o připuštění osob a vozidel k dopravě na silnicích (řád o připuštění k silniční dopravě – ř. p. s. d.)

– vyhláška č. 286/1942 Ú. n., o přípustné rychlosti jízdy osobními motorovými vozidly

– vyhláška č. 384/1943 Ú. n., o směru dopravy na veřejných silnicích

Pravidla silničního provozu

– Zákon č. 56 ze dne 18. května 1950 vydalo Národní shromáždění republiky Československé pod názvem: „Zákon o provozu na veřejných silnicích“. Obsahuje pouhých 24 paragrafů a není to typická právní norma, která řeší konkrétní pravidla provozu na pozemních komunikacích. Zabývá se obecnými zásadami včetně technického stavu vozidel, výcviku řidičů, oprávnění k řízení motorových vozidel a zákonného pojištění. Příčinou je fakt, že tento zákon implikuje do zdejší právní úpravy závěry jednání v Ženevě v roce 1949. Devatenáctého září tohoto roku zde byly přijaty dva důležité dokumenty: Úmluva o silničním provozu a Protokol o dopravních značkách.
Výcvik řidičů motorových vozidel je zákonem č. 56/1950 Sb., svěřen „jednotné celostátní organisaci československých motoristů“ a prováděn budiž podle jednotných zásad.

Rok 1951 sice nebyl nikterak zlomovým nebo významným v oblasti pravidel provozu, ale formou prováděcí vyhlášky č. 328/1951 Ú. l., o způsobilosti vozidel k provozu na veřejných silnících, o způsobilosti k jejich řízení a o péči o rozvoj motorismu: byl zaveden systém sankcí za hrubé přestupky, který se vzdáleně podobá dnešnímu bodovému systému. Řidičské průkazy se tehdy vydávaly s kartičkou, složenou z deseti útržků. Za každý hrubý přestupek (přesné znění nebylo vyjmenováno) policista odebral jeden útržek. Poslední odebraný útržek znamenal přijít o řidičský průkaz na místě. Policista vydal pouze potvrzení na dojetí domů. Tento způsob sankcionování přestupků trval však pouze do června roku 1953, kdy ho bez náhrady zrušila vyhláška č.196, která se inspirovala sovětským modelem. Ten podobnou praxi postrádal.

– Na podkladě vládního nařízení č. 54/1953 Sb., byla vydána vyhláška č. 196/1953 Ú.l., (úřední list) o provozu na silnicích, kterou se provoz řídil v období od 1. července 1953 do 31. srpna 1956. Obsahovala další dílčí změny v pravidlech

– Od 1. září 1956 stanoví pravidla provozu vyhláška ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú.l., o provozu na silnicích. Tato pravidla budou platná do 31. prosince 1960

– S účinností od 1. ledna 1961 byla vydána vyhláška č. 141/1960 Sb., kterou se vydávají pravidla silničního provozu. Vydání nových pravidel silničního provozu bylo vedeno snahou přizpůsobit české předpisy zásadám obou ženevských dokumentů z roku 1949 důsledněji, než bylo v dřívější právní úpravě a rovněž měla nová pravidla vést ke zjednodušení zbytečně složitých ustanovení. Některá dřívější ustanovení byla již zastaralá z hlediska technického pokroku nebo připouštěla nežádoucí dvojí výklad, případně byla ve své formulaci nejasná. Řidičům motorových vozidel přinesla některé novinky:

Vyhláška č. 141/1960 Sb., platila do 31. prosince 1966. V této době byla příprava dvou nových mezinárodních dokumentů Úmluva o silničním provozu a Úmluv o silniční signalizaci (přijaty byly ve Vídni 8. listopadu 1968) již tak daleko, že bylo možné vydat nová pravidla silničního provozu. Stalo se tak vyhláškou ministerstva vnitra č. 80/1966 Sb., o pravidlech silničního provozu s účinností od 1.ledna 1967.

– Vyhláška č. 80/1966 Sb.,byla ještě v době své platnosti novelizována vyhláškou ministerstva vnitra č. 42 /1971 Sb., s účinností od 1. července 1971. Stalo se tak v souvislosti s připravovaným otevřením prvního dvacetikilometrového úseku dálnice mezi Prahou a Mirošovicemi. Novela tedy obsahovala především pravidla pro jízdu po dálnici a silnici pro motorová vozidla. Novinkou bylo zavedení kmitajícího bílého světla na železničním přejezdu.
Platnost novelizované vyhlášky č. 80/1966 Sb., skončila 31. prosince 1974.

– Od 1. ledna nabyla účinnosti vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 100/1975 Sb., o pravidlech silničního provozu, která platila až do 31. prosince 1989.

– zákon č. 361/2000 Sb ze dne 14. září 2000 o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů

– Od 1. července 2006 jsou účinné změny pravidel provozu v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, vyplývající z novelizačních zákonů č. 411/2005 Sb. a 226/2006 Sb. Zároveň se do názvu zákona nově vkládá v závorce zkrácené označení zákona (zákon o silničním provozu).

– Prováděcí vyhláška č. 30/2001 Sb.

– Změny prováděcí vyhlášky č. 30/2001 Sb.

– Novelizační vyhláškou č. 193/2006 Sb. se tentokrát nezavádějí žádné nové dopravní značky, většina změn je jen zapracováním změny zákona nebo odstraněním chyb a nepřesností.

– Přechodné ustanovení stanoví platnost dosavadních značek a dopravních zařízení, které neodpovídají nové vyhlášce, nejpozději do 31. prosince 2007.

Změny prováděcí vyhlášky č. 30/2001 Sb. v roce 2007

– Novelizační vyhláška č. 507/2006 Sb. s platností od 1. ledna 2007

Změny prováděcí vyhlášky č. 30/2001 Sb. v roce 2008

– Novelizační vyhláška č. 202/2008 Sb. s platností od 1. července 2008